Mám vcelku zlozvyk dělat věci vždy složitým způsobem, a tak začínám s vysvětlováním techniky něčím složitým namísto tím nejjednodušším. Když je něco jednoduché, neznamená to nudný výsledek. Chce to jen špetku představosti.

O co tedy dnes jde – na razítkování se dá použít spousta materiálů, ten, který prezentuji já, má podle mě několik výhod – lehce se zpracovává, myje, je lehký, relativně ekologický a dá se používat skoro donekonečna. Jedná se o ethylvinylacetátové desky. EVA (zkratka) je to, co se používá jako podešev na žabky. Je to materiál na boty možná trochu nevhodný, neboť se rychle obrousí. Na druhou stranu na razítka je super.

Bude tedy třeba:

  • EVA deska
  • řezák
  • ocelové pravítko (jde to i bez něj)
  • lepící páska
  • předkreslená šablona

EVA má jednu stranu profilovanou, tu nepoužívám, jen tu hladkou. Ve Zlíně kdysi měli i oboustranně hladké desky, ale to mám trošku z ruky, a tak používám to, co seženu v pražských řempech. Tuhle desku jsem koupila na Újezdě vedle provaznictví. Má tloušťku cca 1 cm, čím tlustší, tím se raítko lépe drží.

Zvolila jsem si jednoduchou geometrii – sadu čtverců pro tisk více barvami najednou (5 barev), abych nemusela razítka umývat po jednotlivých tiscích, dále rovnostranný trojúhelník a k němu přilehlé kosodélníky. Nakonec ještě zmenšující se obdélníky. Celá sada je rozměrově konstantní, aby se prvky daly k sobě kombinovat, tzn. čtverce mají 65 mm strany, trojúhelníky též, kosodélníky mají 65×32,5 mm strany a zmenšující se obdélníky jsou zmenšené v poměru dle zlatého řezu (Golden ratio – wikipedie).

deskový materál a předloha

deskový materál a předloha

Jednotlivé geometrické objekty jsem si narýsovala na papír vedle sebe (čím míň řezání, tím líp) vystříhala je s menším okrajem a papírovou lepenkou přilepila na desku, na její hladkou stranu. Řezákem jsem nejdříve prořízla vnitřní linie a nakonec vnější. Proříznutím myslím řez v hloubce několika mm, ne v celé tloušťce materiálu. Používám k tomu ocelové pravítko, řezy jsou pak přesnější. Plastové nedoporučuji, protože se hned zničí. Lze to vyříznout i bez pravítka, ale nebude to tak rovné.

Řezák, ocelové pravítko, lepící páska

Řezák, ocelové pravítko, lepící páska

Po středových liniích jsem udělala řezy podél vnějších linií až se celá část oddělila od desky. Odstraní se papírová předloha a dořežou se naznačené vnitřní linie. A razítka jsou na světě!

Razítkové sety

Kromě základních geometrických jsem udělala ještě jedno, čtvercové, s vnitřním členěním. Tento materiál neumožňuje moc detailů, ale pár rovných linií snesl. V případě složitějšího obrazce to chce jiný materiál, třeba softcut, který je na to úplně báječný.

Jako ukázku, co lze dělat s úplně primitivním čtvercem jsem udělala potisk s barevným odstupňováním, od úplně tmavě modré ke světle modré, ředěním intenzivní barvy a přidáním bílé. Protože na umístění čtverců zatím nemám žádnou rozměřovací pomůcku, dělala jsem to celé od oka, a tak čtverečky občas skáčou. Ale výsledek je skvělý.

Čtverce

Nejdříve jsem si na materiálu předžehlila záložky a střed. Tiskátka jsem si na zkoušku rozložila v délce a šířce, abych měla představu o velikosti mezer. První čtverce jsem natiskla v rozích tak, abych nechala dostatečnou švovou záložku. Pak jsem si označila středy mezi čtverci a natiskla středový čtverec. Poté jsem natiskla čtverce mezi středem a krajovými čtverci. Postupně jsem doplňovala čtverce ve správném řazení barev, až se vytvořil postupný barevný přechod.

Při prvním použití tiskátek s nimi nejdřív udělejte pár zkušebních tisků mimo – Je to porézní materiál a nejdřív do sebe nějakou barvu natáhne. Po prvních tiscích se ale povrch zaplní a tiskátko je pěkně hladké. Barva v něm zústane asi i po opláchnutí, ale nestalo se mi, že by špinila další nanášené barvy. Po skončení tisku je dobré tiskátko umýt houbičkou, případně mýdlem, a nechat uschnout. Pokud budete tisknout větší plochy, je dobré umýt tiskátko i v průběhu. A hlavně je důležité si v průběhu tisku pravidelně mýt ruce, ať nejsou barevné prstíčky i na látce.

Jednoduché, ne?